Irská whiskey

 
 
Irská whiskey se liší od skotské whisky svojí výrobou. Ječmen používaný pro skotskou whisky je sušen nad otevřeným rašelinovým ohněm. Naproti tomu slad pro irské whiskey se suší v těsně uzavřených pecích, čímž se zachová pouze čistá sladová chuť bez kouře a rašeliny. (Výjimkou je whiskey Connemara Peated Malt). Poté se irská whiskey destiluje třikrát (na rozdíl od dvojí destilace v případě skotské whisky), což jí dává hladší chuť.
K tomu, aby se whiskey právem mohla nazývat irskou, musí být destilovaná výlučně z ječmene rostoucího v Irsku a skladovaná v dřevěných sudech minimálně 3 roky. Výrobci whiskey se vyhýbají použití nových dubových sudů, protože mají za to, že čerstvé dřevo předává whiskey drsnou chuť. Místo toho mnohé palírny irské whiskey upřednostňují použité sudy po jiných druzích tvrdého alkoholu, jako např. rumu nebo bourbonu. Tato praxe má za následek jemné rozdíly v chutích whiskey ze stejné palírny.











Irská whiskey se stala populární od 16. století. Velká obliba vedla k zavedení daní v r. 1661 a v roce 1815 daň vyrostla až na 6 liber za gallon (4,546 litrů) whiskey. Paradoxně bylo toto období dobou největšího rozmachu výroby irské whiskey. Předpokládá se, že v této době v Irsku existovalo více než 2000 palíren (většinou černých).
Co vedlo k dramatickému úpadku výroby irské whiskey? Stejně jako dávný původ whiskey, i toto zůstane záhadou. Pravděpodobně se jednalo o souhru řady fakturů. Tíživá ekonomická situace nové nezávislé republiky, ztráta trhu v zemích britského impéria a po zavedení prohibice i v USA a v neposlední řadě také monopolizace vedly k tomu, že v chodu zůstaly pouze dvě z původních palíren Irska, a další tři, které slouží už pouze jako muzea. Průmysl výroby whiskey se ale v Irsku v současnosti obnovuje, čehož je důkazem otevření nové palírny Cooley v 80. letech 20 století a plány na otevření další.