Skotská whisky a zákon

Whisky se ve Skotsku pálila od nepaměti a ve velkém množství. První daně na slad a výrobky z něj uvalil skotský parlament v 2. polovině 17. století, později byly daně použity i anglickou vládou jako prostředek, který měl zkrotit odbojné skotské klany. Namísto zvýšení státního rozpočtu však tyto kroky vedly k tomu, že většina whisky byla ve Skotsku pálena načerno. Téměř 150 let trvala válka mezi pašeráky a výrobci whisky na jedné straně a výběrčími daní a státními úředníky na straně druhé. Pro Skoty to byl svým způsobem odboj proti anglické vládě, a tak mezi pašeráky najdeme i jinak ctihodné občany. Například nebylo nezvyklé, že ctihodný farář měl černý sklad whisky pod kazatelnou a příležitostně ji pašoval v rakvích.

Přestože bylo začátkem 19. století každý rok zabaveno kolem několika tisíc nelegálních kotlů, většina whisky spotřebované ve Skotsku pocházela z černých palíren. Vládní úředníci nabízeli odměnu 5 liber každému, kdo prozradí, kde se pálí whisky nelegálně. Chytrá skotská mysl však dokázala vytěžit i z této situace. Když majitel zastaralé ilegální palírny potřeboval nakoupit nové vybavení, jednoduše udal svou palírnu po cizím jménem autoritám, a za získanou odměnu si koupil nové destilační přístroje.
 
Kolem roku 1780 existovalo ve Skotsku osm legálních palíren a několik set nelegálních. Situace se změnila až po r. 1823, kdy se vévoda Gordon (na jehož pozemcích se nacházelo několik věhlasných černých palíren) zasloužil o přijetí zákona, který daňové povinnosti palíren snížil a zvýšil postihy za pálení na černo. Avšak první poctivci mezi palírníky to také neměli snadné. George Smith, který jako první po změně zákona legalizoval svou palírnu Glenlivet (1824), se stal terčem výhružek a útoků svých bývalých přátel z řad nelegálních palírníků a pašeráků, kteří považovali Smithe za zrádce, a nejednou musel bránit svůj život s pistolí v ruce.

Nicméně do roku 1834 bylo pálení načerno téměř zcela vymýceno a jedna z barvitých kapitol skotské historie se uzavřela.



Dějiny zdanění skotské whisky v datech:

V r. 1644 skotský parlament rozhodl o zavedení spotřební daně. Tato daň byla zpočátku 13 pencí za pintu (0,568 l) „živé vody“, jak se v té době nazýval tvrdý alkohol ve Skotsku. Později se výše této daně různě měnila.
Po sjednocení skotského a anglického parlamentu v r. 1707 se Angličané pokusili kontrolovat skotský trh s whisky. Složité daně však přinášely zmatek na obou stranách, což opět nahrávalo černým palírnám.
Zákon z r. 1823 zavedl jednotný roční poplatek 10 liber na palírnu a spotřební daň klesla na 12 pencí za galon (u palíren s kotli většími než 40 galonů).
Ale již v r. 1840 dochází k novému nárůstu daní (na 2,5 pencí za láhev). A zvyšování nadále pokračuje.
Začátkem 1. světové války (1914) vyskočila daň na 9 pencí za láhev.
V roce 1939 stála typická skotská 72 pencí, z čehož 48 pencí byla samotná daň a v r. 1992 stojí stejná láhev již 10,80 liber a z toho 5,55 liber připadá na daně.
Od r. 1973 se k ceně lahve se spotřební daní připočítává navíc DPH.
V r. 1995 poprvé po sto letech začínají daně skotské whisky klesat.